To bude dobrý, odhadla jsem velikost na internetu podle oka, a domů mi dorazil epesní pár krajkových bandaletek. Jsou to takové dva proužky, které se, nejlépe v létě, navlékají na stehna, aby zabránily odřeninám.

To zná každá dáma, které genetika nenadělila průjezd mezi nohama.

Meteorologická stanice slibovala slunečný den, a tak jsem se rozhodla je vyzkoušet ve víru velkoměsta. To, že nefungují, jsem zjistila záhy. Možná jsem jen špatně odhadla velikost, ale krátce po vystoupení z vlaku se mi jedna začala sunout kamsi nahoru. Tvářila jsem se, že se vůbec nic neděje, a že se mi vlastně vůbec nic nesrolovalo do třísla a už vůbec to tam neškrtí a nedře. Nasadila jsem křečovitý úsměv a parodií ladné chůze jsem pokračovala v cestě. Nakonec už mi jí moc nezbývá.

Někde v polovině cesty mi začala padat ta druhá. Zatímco ta první si vybrala cestu vzhůru a kromě nepohodlí od ní nic horšího nehrozilo, ta druhá se rozhodla pro zcela opačný směr. Svírala jsem křečovitě nohy i všechny další svaly všude na těle, abych ten kus hadru udržela na svém místě a nebudila veřejné pohoršení, až mi vykoukne z pod sukně. Nebo možná veřejné nadšení. Docupitala jsem miniaturními krůčky až ke dveřím, a na poslední zastávce vystoupila z tramvaje. Bandaletka držela na posledním kousíčku, zatímco ta první mi v třísle usilovně a vytrvale soustružila krvavou drážku. Všude kolem byla spousta lidí a obnažovat se před nimi se mi zrovna nechtělo. Přede mnou už byl jen jeden přechod pro chodce a lesík. Počítala jsem s tím, že mě všichni předejdou, a až budu poslední, pod rouškou toho lesíka tu jednu strhnu a druhou upravím. Nebo strhnu obě.

Nestihla jsem to. Padla zelená a přesně uprostřed přechodu jsem na levé noze cítila nezaměnitelný pohyb. Ke kotníku se mi snesl černý krajkový kroužek. Taková celkem malá a nenápadná věc, ale v tu chvíli vzbudila pozornost celého sídliště a přilehlého okolí. Kdo mohl, tak se otočil a káravým pohledem zkoumal, cože mi to vypadlo zpod té sukně, a řidič, který právě stál na červené, vypadal, že mu vypadnou oči i čelist zároveň. Bylo mi jasné, že tohle prostě neutajím, protože každý v přilehlém okolí se právě domníval, že to, co jsem právě ztratila, jsou spodní kalhotky.

Statečně jsem se nadechla, zvedla nohu jako v šantánu a obratně sundala krajku houpající se kolem kotníku. Nasadila jsem zářivý úsměv, rozprostřela ji před obličejem, složila do kabelky a za užaslého obdivu všech účastníků provozu odešla středem.

Prodám jedny zánovní, téměř nenošené bandaletky. Zaručeně padnou.