Robotická uklízečka

Dostala jsem do vínku hodně věcí, ale na jeden gen matka příroda zapomněla úplně. Asi tam byly fronty, když se rozdával, protože znám lidi, kteří se pro něj dostavili opakovaně. Ale já ne. Moje vlohy pro úklid zůstaly zcela nulové.

Proto jsem zbystřila, když se na našem trhu poprvé objevily robotické vysavače. Líbila se mi představa, že někdo tu odpornou práci vykoná za mě a navíc u toho nebude mít žádné moralistické poznámky. Ráno ho vypustím do terénu a večer přijdu do čistého domu. A tak, když klesly ceny robovysavačů na přijatelnou úroveň, donesla jsem si jednoho domů i já.

Zpočátku jsem si dělala starost, jestli opravdu pozná konec místnosti nebo díru pod sebou, aby mi v zápalu boje nespadl ze schodů, ale nakonec se ukázalo, že se není třeba vůbec bát, protože ten krám nedokázal opustit plochu o rozloze asi 30 cm čtverečních. Můj dům má za sebou asi tak dvě století a není v něm rovného nic. Vertikálně ani horizontálně, ani pravý úhel tenkrát zřejmě ještě nebyl vynalezený. Takže i podlahy jsou na tom stejně a kromě různých náklonů do všech světových stran mají různé boule, zvlnění a prohlubně. Nikdy předtím mi to nepřipadalo jako vážnější problém.

Vypustila jsem vysavač na jeho první cestu. Za hodinu jsem se přišla podívat jak si vede. Ten vehikl zajel do první prohlubně a z ní se už nedokázal dostat ven. Točil se v ní tak dlouho, až mu došly baterky, a pak v ní rovnou chcípnul. Napodruhé jsem ho pravidelně chodila kontrolovat a vyndávala ho ven, když někde uvíznul. Takže jsem v podstatě nedělala nic jinýho a byla to taková svěží hodinka aerobního tělocviku. Mimo to jsem zjistila, že kromě prohlubní mu taky vadí třeba koberec, který neumí objet, ale drápkama se chytne za jeho okraj, kde se buď zastaví a zdechne, anebo se i dokáže dostat pryč, ale během toho životního zápasu na něm zanechá všechno, co má za tu dobu zachycené na pazourách.

Čtěte také:  Bandaletky

Pak mu také vadily určité kusy nábytku. Třeba noha od postele. Židli nebo stůl, objel, ale do postele bušil celou dobu tak urputně, až jí ohobloval a ztenčil na poloviční průměr. A taky miloval rohy. Dokázal do nich čumět neuvěřitelně dlouho, Nevím, co čekal, že z nich vyleze. Možná se bál toho čerta, který údajně vylézá z elektriky. Zásuvky tam byly, to jo. No a za poslední zmínku stojí, že zásadně jezdil jen určitou trasu ze které neuhnul, ani když ho člověk přemístil jinam. Ve výsledku byl na podlaze vyrytý pentagram, postel rozštípaná, na koberci se válelo něco jako zvratky mimozemského vetřelce a uprostřed toho se na místě točil ten krám, který z posledních sil zoufale a  hluboce kvílel umírající song dohasínajících baterií.

Vrátila jsem ho do obchodu s pochvalou, že skutečně nepřekročil práh místnosti a s těmi schody jsem si opravdu žádnou starost dělat nemusela.  Zůstávám prozatím u manuálních prací.

Líbí se vám tento článek?

Kliknutím na hvězdičku ohodnotíte!

Průměrné hodnocení / 5. Počet hlasů:

Zatím žádné hlasy! Buďte první, kdo ohodnotí tento příspěvek.

Přihlaste se k odběru nových článků. Přehled je zasílán jedou týdně.

Nespamujeme!